Školka už nám mává, mává,
něco sice končí, ale nemějte strach. 
Nová dobrodružství každý očekává:
usedneme do lavice po prázdninách. 

Naše město Strakonice to je krásné převelice,
i když padá listí, všechno kolem šustí.

Kolem Svojsíkovs školky honí se tam kluci, holky,
na dopravním hřišti na kole pak sviští.

Podívejte, támhle, děti,
včelka z květu na květ letí.
Do košíčku pyl si třese,
a do úlu hned ho nese.
Nektar přidá hned,
a je z toho med.

Postavte si domeček,
radil nám náš dědeček.
Nejdřív stěny postavíte,
potom dveře zavěsíte.

Ještě okna a pak střechu,
a zahrádku pro potěchu.
A v ní bude plno kvítí,
Nad hlavou nám slunce svítí.

Dáme se hned do práce,
po ní bude legrace.

Mamko, mamko moje, 
jsem zlatíčko tvoje!
Pochovej mě chvilinku,
dám ti velkou pusinku.
Dám ti ruce obě,
přitulím se k tobě.

Čáry, máry, čáry, máry, 
vznes se koště, láry, fáry.
Čarodějky kamarádky
létaj vzduchem tam a zpátky.
Šaty mají od sazí, snad se v letu nesrazí. 

Malý brouček spinkal v trávě, 
probudil se dneska právě.
Protáhl si nožičky, 
hlavičku i ručičky.
Na nohy vzal bačkorky
a utíkal do školky.

Byl jeden domeček,
u domečku dvoreček.

Na dvorečku cestička,
na té stála kravička.

Je tu kočka, kohout, husa
a ta chodí pořád bosa.